Impuls week
O Impulsweek-u napsal David Kiedroň následující:
Impulsweek jsme pořádali u nás potřetí. Pokaždé to bylo jiné. Poprvé byli u nás tři mladí křesťané z Ruska, podruhé rodinka z Texasu a letos tři mladí z Norska. 
Dále letos byly v týmu misionářky Sára a Denisse a slezský tým 10 lidí. Dopoledne bylo ztišení, modlitby a chvály. Tým se někdy rozdělil, část šla do ulic, na hřiště a část navštívila nízkoprahové zařízení pro děti Pohoda a Bethel v Karviné. Uspořádali jsem turnaje ve volejbale a fotbale a taky soutěže a odpoledne her a soutěží. Zažili jsme norský a americký večer, chvály, ochutnávky netradičních jídel, life story, svědectví, film, debaty, divadlo. Navštívilo nás kolem 20 lidí, někteří opakovaně. Následně po Impulsu jsme uspořádali Afterpárty, dvě Přespávačky v Agape, a jinak pravidelně míváme dorost, ve stylu Alfy pro mládež. Na Přespávačky a párty přišlo kolem 8 mladých , kromě našeho týmu. Na dorost chodí tak dva až tři noví lidé , ale jsme vděčni i za ně. Děkujeme za modlitby.
Dojmy další účastnice:
Impuls week. Ani neuvěříte, jak je těžké o tom týdnu něco napsat. Není to tím, že by nebylo, co psát. Právě naopak. Kdybych měla sepsat všechny zážitky, dojmy a v podstatě všechno, co mi Impuls week dal, musela bych pravděpodobně napsat knihu. Ale těžko říct, jestli bych ji někdy dopsala, protože to, co se stalo na Impuls weeku, nezůstalo na Impuls weeku. Tolik příběhů má i pokračování. A za to jsem opravdu vděčná Bohu. Jenže to, co jsem na Impulsu prožila, skoro ani slovy popsat nedokážu. Ale co bych pro vás neudělala… 😉
Co to ten Impuls week vlastně je? Týden plný impulsů. 🙂 Na začátku prázdnin k nám do Karviné přijeli na pár dní tři mladí norští misionáři : Ådny (nebojte, nejste jediní, kteří neví, jak se to vyslovuje, je nás víc ;)), Asbjørn a Brit. Společně s nimi, našimi Američankami Denise a Sarah a českým týmem jsme se pustili do pořádání různých akcí, při kterých by se mladí lidé v našem městě mohli nenásilnou formou dozvídat o Bohu. Na programu byly americké, norské, filmové a deskové večery, sportovní turnaje a další zajímavé aktivity.
Co mi Impuls week dal? Je toho, jak už jsem naznačila, spoustu, ale já se pokusím své zážitky shrnout do několika hlavních bodů.
1. I když ty neznáš cestu, Bůh má plán … A to doslova. Když v pondělí ráno v Karviné s holkami hledáte hřiště s mladými lidmi, a vy jste jediný, kdo to tu zná a má navigovat, není lehké mít víru, že už někdo neleží v posteli. Ale! Když už pak nevíte, jakým směrem dál a už radši nic neříkáte a ony se ani neptají a jen náhodně zabočí, spatříte velkou skupinu mladých. A „náhodou“ jsou to taky jenom holky. A když pak ty holky chodí až do pátku a teď některé i na Mlador, nemůžete být šťastnější, že jste tehdy nedali pokyn, ať jdou rovně.
Nemusíme se bát, co bude. Nechme to Bohu. Všechny naše starosti. On nás nikdy nenechá na holičkách. Nemusíme si zbytečně plánovat život, Pán Bůh má pro nás ten nejlepší plán. (1.Petrův 5/7)
2. Z malého může vyrůst něco obrovského. Nechápejte mě špatně. Nechci tím říct, že stačí dělat něco málo. Ale že z věcí, které si v tu chvíli ani neuvědomujeme, že by pro ostatní měly nějaký význam, se pak můžou stát krásné okamžiky. Když si najdete pár minut na dítě, to dítě vám to vrátí obrovskou láskou! ( Rodiče pochopitelně víc než pár min ;)) Buďme jako děti! I maličkost může znamenat pro druhého mnoho! Buďme světlem i v maličkostech, jak jinak můžeme být světlem ve velkých věcech? (1.Janův 3,11)
3. Všechno dává naprostý smysl! A vůbec nic není náhoda. A pokud vám ještě ne, věřím, že na to, proč se děje, co se děje, přijdete v pravou chvíli. Ať už se dějí/děly/budou dít dobré nebo špatné věci, všechno k něčemu vede! Věřte Bohu! Opravdu všechno. Párkrát jsem možná přemýšlela, proč mi Pán Bůh dal určité lidi do třídy, nebo proč jsem v Karviné, ale nikdy by mě nenapadlo, že má dost zásadní důvod i to na jakou základku jsem chodila, v jaké části města bydlím. A po Impuls weeku mi to nedávalo větší smysl. (Žalm 92,6)
4. Tohle se nemusí dít jen jeden týden v roce…, co říkáte na Impuls life? (život) Co kdybychom se nespoléhali na lidi (misionáře, pastory…), kteří by měli zvěstovat Boha, ale sami se těmi lidmi stali? V našich rodinách, s přáteli, na školách, v zaměstnání… Jednoduše všude, kam si nás Bůh pošle. Aby lidé nedostávali impulsy k víře jenom jediný týden v roce, ale po celý náš život. Abychom celý život dávali lidem takové impulsy. Abychom my sami byli impulsem. (Jan 20,21)
5. Pán nás slyší! Modlitba je pro náš život opravdu důležitá. Nejvíc! Dělá mnoho, například to, proč byl tento týden týdnem zázraků, nezapomenutelným týdnem. A tak jsem moc vděčná všem, kteří na tento týden mysleli v modlitbách. Ale jak říkám (píšu ;)), tímhle to nekončí! Ba naopak. Tak doufám, že nebudou končit ani vaše modlitby. I za to, aby se mohl Impuls week opakovat i v příštím roce! To by bylo skvělé! (1.Tesalonickým 5, 16-18)
Závěrem chci moc poděkovat našemu presbyterstvu, které Impuls week schválilo. Doufám, že vás tento velice velice stručný popis, který tak málo vystihuje moje pocity, přesvědčil, že to k něčemu bylo. Budu moc ráda, když si za rok vzpomenete na můj článek, až budete rozhodovat, jestli stojí za to, pořádat Impuls week 2018. Tedy pokud Pán Bůh dá!