Izajáš 54, 7-10

7 „Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování.

8 V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel.“

9 „Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě.

10 I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“

Pokoj Vám!

Sestry a bratři, 

Nedlouho před nedávným odchodem slavného českého zpěváka vznikla jeho poslední píseň, kterou nazpíval se svou dcerou. Zajímavá byla slova, která zní: 

„Někdy se ví, co bůh chystá, a že se nedají stihnout všechna místa, ale je to dobrák, altruista, vždyť mi dal tebe, domov, přístav“

Dobrák, altruista?

Nabízí se otázka: Jaký je Hospodin? Jak se v Bibli představuje Nejvyšší? „Dobrák, altruista“? Nevíme, o jakém bohu autor textu písně psal, neboli jakou měl představu. Je určitě správné, když za dobrem ve svém životě člověk vidí Stvořitele, avšak On není pouhým jakýmsi „dobráčkem“. Člověk může mít svou představu Boha, která může být spíše karikaturou. 

Každopádně o Nejvyšším můžeme říct jen to, co nám o sobě zjevil, jak jej líčí Písmo. V knize proroka Izajáše čteme o tom, jaký je Ten, jenž vztah ke svému vyvolenému národu přirovnává, mezi jinými, ke vztahu muže a ženy, manželů. Vztah hluboký, láskyplný, ale i komplikovaný a bouřlivý. 

„Skryl svou tvář“

Od 52. Kapitoly v knize Izajáš čteme radostnou zvěst, že přichází změna. Neplodná může plesat, bude mít děti! K opuštěné se navrátí její manžel! Po těžké době, kdy v 6. Stol. př. Kr. dobyli Jeruzalém Babyloňané a odvlekli Izraelce do zajetí, konečně svitla naděje na změnu. Židé byli zoufalí, zdálo se jim, že jejich Bůh je definitivně opustil. Hospodin připouští, že na nějaký čas opustil, v rozlícení „skryl svou tvář“. 

Tvář Hospodinova znamená ve Starém zákoně Boží blízkost, Jeho přítomnost. Pán Bůh je zdrojem života, dobra, štěstí. Když člověk prožívá „skrytou Boží tvář“, pocítí na vlastní kůži opak toho, co je dobré a požehnané. Tma, beznaděj, neštěstí, zkáza, neúspěch, bolest, strádání.

Proč tedy „skryl svou tvář“? Protože Pán Bůh nestrpí hřích! Miluje hříšníka, ale je Svatý. To co se označuje jako hřích, nás od Něj, zdroje Lásky, Dobra, Světla odděluje, řekněme „odpuzuje“. Neposlušnost, vlastní pýcha, snaha vystačit si bez Pána Boha (bezbožnost), nevěrnost, vzpoura proti Boží autoritě, to vše má své následky. Ty následky jsou mnohdy velmi tvrdé, a zničující. 

Hospodin však svůj lid miluje bezpodmínečnou láskou. Jeho láska má dvě strany – tu bezpodmínečně milující a přijímající, ale současně i tu přísnou. I ta lidská láska, potřebuje tyto dvě strany.

Avšak! 

„(…) avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel.“ (8.v.) 

Pro nevěrné, nedokonalé zní dobrá zpráva. Tedy – kdyby měl Boží lid dostat plně to, co si zaslouží, dopadne opravdu zcela špatně. Avšak Stvořitel nechce zánik svého lidu. Chce nápravu, chce proměnu srdce člověka, chce obnovení vztahu lidu, člověka s Bohem. A proto podobně jako za časů Noeho dopustí „katastrofální potopu“ (9.v.), aby smetla s povrchu zemského(s povrchu lidského života) všechno hříšné a bezbožné. Posléze dává novou, další šanci. Protože má soucit, slitovává se, je milosrdný, i když dá průchod svému hněvu, i když dopustí trest.  

Do Jeruzaléma se tedy po době babylonského zajetí vrací Boží lid. On se slitoval, sice na krátko opustil, hněval se, ale nakonec se plně projevilo Jeho milosrdenství.

Záruka 

Bratři a sestry, 

Boží lid nejednou selhal, tak jako selháváme nejednou i my. Jedinou zárukou byla a je Boží smlouva, Jeho věrnost, která zůstane, i kdyby se dělo cokoli(„ustoupily hory a pohnuly se pahorky“10.v), a to je důvod k hluboké radosti.

Hospodin tedy není „dobrák, altruista“. Je víc/větší! (Deus semper maior) Není dobrácký dědeček, co rozdává bonbóny, a na všechny se usmívá. To je falešná představa. Hospodin je Mocný, Velký, Spravedlivý, Pán a Král veškerenstva a současně Milující, Slitovný, Věrný, k nám se sklánějící. On je Láska, která darovala sebe, svého Syna Ježíše Krista, abychom Jím nebyli navždy opuštění, aby nám Jeho tvář nebyla navždy skryta. 

Sestry a bratři,

4. Postní neděle se nazývá „Laetare“, a navzdory postnímu období, akcentuje radost.

Dnes je nám připomínáno, že odměnou za pokání, jehož projevem může být mezi jinými i půst, je radost v Bohu. Radost, která může rašit i přes slzy, které tečou z důvodu Božího kárání, ale je to radost, která souvisí s hlubokým a důvěrným spočinutím v Jeho náruči.  

Amen 

Modleme se:

Pane a Bože náš, děkujeme Ti, že nás bezpodmínečně miluješ. Děkujeme Ti, že nám dáváš novou šanci. Buď i nadále naším Pánem a Králem, Tím, který se nad námi slitovává. Amen

POŽEHNÁNÍ

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

EM

– Doba epidemie viru covid 19 – celospolečenská karanténa

Biblický text pro kázání: 1. Královská 19:1-13a

Úvod

Sestry a bratři,

Čtený text následuje po velkém úspěchu, triumfu. Pan Bůh ukázal svojí moc, Eliáš byl rozhodným, udatným prorokem Hospodinovým. Baalovi proroci byli pobiti. Avšak pak přišel problém.

Hlavní část

Král Achab informuje o tom co se  stalo na Karmelu svou ženu Jezábel.

Postava krále Achaba je smutným příkladem špatného vládce. Choval se nejednou dětinsky(ad Příběh o Nábotově vinici v 1. Kr 21, 1 – 16).  Jezábel byla zlou, krutou ženou, pohankou rozšiřující kult boha Baala v Izraeli.

Po velké události na Karmelu, kdy Hospodin zjevuje svojí moc a ukazuje se jako ten jediný pravý Bůh pro lid, který dosud kulhal na obě strany, trochu s Hospodinem, trochu s Baalem, teď přichází pro Eliáše velké ohrožení. Jezábel vyhrožuje, slibuje, že Eliáše zabije. Ten už má všeho dost. Utíká do pouště a … rezignuje. Vem si můj život Bože. Nejsem lepší než mi otcové.

Když se dařilo, asi se cítil „úspěšným služebníkem, prorokem“. Nastala ale situace, která mu zřejmě i připomíná, že ten úspěch byl hlavně Boží dílo. A on se zase vrací do reality, není lepší jeho předkové.

Když člověk prosí člověka: vem mi život, přichází sebezničení. Když prosí Nejvyššího, Bůh posiluje a dává úkol. Úkol člověku pomáhá zbavit se  zaměření pouze na sebe, „zacyklenosti“ do svých starostí.

Eliáš prožívá jakoby vyhoření, „burnout“, Pán Bůh dává odpočinek a stravu. Pořádně si odpočiň, pojez, načerpej, pak uvidíš jiné perspektivy než dosud.

Sestry a bratři,

Poušť, krize, ticho – postní období je šancí. Karanténa koronaviru je šance, příležitost – reflektovat, udělat inventuru ve svém životě.

Během takové celospolečenské karantény pak může vytanout otázka: Ať se daří nebo nedaří, co zůstane? Emeritní Pastor Cieślar se kdysi moudře ptal: „Co zůstane? Kdyby nebylo akcí, aktivit, co zůstane? Kdyby nebylo Biblických hodin, různých křesťanských programů, toho všeho dobrého … Co zůstane?“ To je důležitá otázka: co zůstane? Zamilovanost do Božího Slova, čas na modlitbě, důvěra, hluboký vztah s Bohem? Nebo nervozita, bezradnost, nuda?

Zrovna v takové situaci jsme. Co nám zůstalo?

Zpátky k Eliáši. Ten je nyní v jeskyni. Zažije přírodní jevy s pořádným audiovizualnimi projevy – v tom však Pán Bůh není. Avšak poté promlouvá v tichu, v jemném vánku, přímo do nitra Eliáše, možná i skrze jeho svědomí.

Kolikrát zažijeme duchovní, osobní, profesní výšiny, ale pak příjde propad, krize, frustrace. Jakoby to patřilo k přirozenému běhu věcí. 

Žel náš hrdina, prorok Eliáš v krizi vidí tunelový efektem – vidí jen velký problém a … sebe. Jen já jsem horlil, jen já jsem zůstal, už nikdo není.  Zůstal jsem JÁ, jen JÁ. Hospodin mu ukazuje širší perspektivu. Je vás víc, nezoufej.

Boží pohled je hlubší, širší, než ten náš. Myslíme po Božím způsobu? V širších souvislostech? Celospolečensky? Nebo si žijeme jen svůj život zaměřený na sebe a na mé nejbližší okolí?  Je obsahem mých modliteb jen můj malý dvoreček mého „světa“, nebo mi záleží i na mém městě/vesnici, kraji, zemi ve které žiji, na mých sousedech?

Závěr

Bratři a sestry,

Dnešní neděle, neděle oculi nám může být připomenutím toho, na co/na koho se dívat. Soustřeďme se na Krista, ne na svou zbožnost, na své úspěchy, či neúspěchy. Mesiáš nás provede i krizemi, karanténami, a posílí nás k úkolu, který nám svěřil. Amen

Modlitba

Modleme se: 

Všemohoucí Bože, milosrdný nebeský Otče, děkujeme Ti za Tvé Slovo, za tvé hrdiny víry, za proroka Eliáše. Děkujeme, že ty nás také chceš provést vším, čím budeme muset projít. Prosíme o Tvůj pohled na náš život, na naší situaci. Prosíme, zbav nás zahleděnosti do sebe, a děj nám sílu jít a činit co je Tvá vůle, plnit úkol nám svěřený. Amen

ME