Izajáš 54, 7-10

7 „Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování.

8 V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel.“

9 „Je to pro mě jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení i pohrůžek vůči tobě.

10 I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“

Pokoj Vám!

Sestry a bratři, 

Nedlouho před nedávným odchodem slavného českého zpěváka vznikla jeho poslední píseň, kterou nazpíval se svou dcerou. Zajímavá byla slova, která zní: 

„Někdy se ví, co bůh chystá, a že se nedají stihnout všechna místa, ale je to dobrák, altruista, vždyť mi dal tebe, domov, přístav“

Dobrák, altruista?

Nabízí se otázka: Jaký je Hospodin? Jak se v Bibli představuje Nejvyšší? „Dobrák, altruista“? Nevíme, o jakém bohu autor textu písně psal, neboli jakou měl představu. Je určitě správné, když za dobrem ve svém životě člověk vidí Stvořitele, avšak On není pouhým jakýmsi „dobráčkem“. Člověk může mít svou představu Boha, která může být spíše karikaturou. 

Každopádně o Nejvyšším můžeme říct jen to, co nám o sobě zjevil, jak jej líčí Písmo. V knize proroka Izajáše čteme o tom, jaký je Ten, jenž vztah ke svému vyvolenému národu přirovnává, mezi jinými, ke vztahu muže a ženy, manželů. Vztah hluboký, láskyplný, ale i komplikovaný a bouřlivý. 

„Skryl svou tvář“

Od 52. Kapitoly v knize Izajáš čteme radostnou zvěst, že přichází změna. Neplodná může plesat, bude mít děti! K opuštěné se navrátí její manžel! Po těžké době, kdy v 6. Stol. př. Kr. dobyli Jeruzalém Babyloňané a odvlekli Izraelce do zajetí, konečně svitla naděje na změnu. Židé byli zoufalí, zdálo se jim, že jejich Bůh je definitivně opustil. Hospodin připouští, že na nějaký čas opustil, v rozlícení „skryl svou tvář“. 

Tvář Hospodinova znamená ve Starém zákoně Boží blízkost, Jeho přítomnost. Pán Bůh je zdrojem života, dobra, štěstí. Když člověk prožívá „skrytou Boží tvář“, pocítí na vlastní kůži opak toho, co je dobré a požehnané. Tma, beznaděj, neštěstí, zkáza, neúspěch, bolest, strádání.

Proč tedy „skryl svou tvář“? Protože Pán Bůh nestrpí hřích! Miluje hříšníka, ale je Svatý. To co se označuje jako hřích, nás od Něj, zdroje Lásky, Dobra, Světla odděluje, řekněme „odpuzuje“. Neposlušnost, vlastní pýcha, snaha vystačit si bez Pána Boha (bezbožnost), nevěrnost, vzpoura proti Boží autoritě, to vše má své následky. Ty následky jsou mnohdy velmi tvrdé, a zničující. 

Hospodin však svůj lid miluje bezpodmínečnou láskou. Jeho láska má dvě strany – tu bezpodmínečně milující a přijímající, ale současně i tu přísnou. I ta lidská láska, potřebuje tyto dvě strany.

Avšak! 

„(…) avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel.“ (8.v.) 

Pro nevěrné, nedokonalé zní dobrá zpráva. Tedy – kdyby měl Boží lid dostat plně to, co si zaslouží, dopadne opravdu zcela špatně. Avšak Stvořitel nechce zánik svého lidu. Chce nápravu, chce proměnu srdce člověka, chce obnovení vztahu lidu, člověka s Bohem. A proto podobně jako za časů Noeho dopustí „katastrofální potopu“ (9.v.), aby smetla s povrchu zemského(s povrchu lidského života) všechno hříšné a bezbožné. Posléze dává novou, další šanci. Protože má soucit, slitovává se, je milosrdný, i když dá průchod svému hněvu, i když dopustí trest.  

Do Jeruzaléma se tedy po době babylonského zajetí vrací Boží lid. On se slitoval, sice na krátko opustil, hněval se, ale nakonec se plně projevilo Jeho milosrdenství.

Záruka 

Bratři a sestry, 

Boží lid nejednou selhal, tak jako selháváme nejednou i my. Jedinou zárukou byla a je Boží smlouva, Jeho věrnost, která zůstane, i kdyby se dělo cokoli(„ustoupily hory a pohnuly se pahorky“10.v), a to je důvod k hluboké radosti.

Hospodin tedy není „dobrák, altruista“. Je víc/větší! (Deus semper maior) Není dobrácký dědeček, co rozdává bonbóny, a na všechny se usmívá. To je falešná představa. Hospodin je Mocný, Velký, Spravedlivý, Pán a Král veškerenstva a současně Milující, Slitovný, Věrný, k nám se sklánějící. On je Láska, která darovala sebe, svého Syna Ježíše Krista, abychom Jím nebyli navždy opuštění, aby nám Jeho tvář nebyla navždy skryta. 

Sestry a bratři,

4. Postní neděle se nazývá „Laetare“, a navzdory postnímu období, akcentuje radost.

Dnes je nám připomínáno, že odměnou za pokání, jehož projevem může být mezi jinými i půst, je radost v Bohu. Radost, která může rašit i přes slzy, které tečou z důvodu Božího kárání, ale je to radost, která souvisí s hlubokým a důvěrným spočinutím v Jeho náruči.  

Amen 

Modleme se:

Pane a Bože náš, děkujeme Ti, že nás bezpodmínečně miluješ. Děkujeme Ti, že nám dáváš novou šanci. Buď i nadále naším Pánem a Králem, Tím, který se nad námi slitovává. Amen

POŽEHNÁNÍ

Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

EM

– Doba epidemie viru covid 19 – celospolečenská karanténa

Biblický text pro kázání: 1. Královská 19:1-13a

Úvod

Sestry a bratři,

Čtený text následuje po velkém úspěchu, triumfu. Pan Bůh ukázal svojí moc, Eliáš byl rozhodným, udatným prorokem Hospodinovým. Baalovi proroci byli pobiti. Avšak pak přišel problém.

Hlavní část

Král Achab informuje o tom co se  stalo na Karmelu svou ženu Jezábel.

Postava krále Achaba je smutným příkladem špatného vládce. Choval se nejednou dětinsky(ad Příběh o Nábotově vinici v 1. Kr 21, 1 – 16).  Jezábel byla zlou, krutou ženou, pohankou rozšiřující kult boha Baala v Izraeli.

Po velké události na Karmelu, kdy Hospodin zjevuje svojí moc a ukazuje se jako ten jediný pravý Bůh pro lid, který dosud kulhal na obě strany, trochu s Hospodinem, trochu s Baalem, teď přichází pro Eliáše velké ohrožení. Jezábel vyhrožuje, slibuje, že Eliáše zabije. Ten už má všeho dost. Utíká do pouště a … rezignuje. Vem si můj život Bože. Nejsem lepší než mi otcové.

Když se dařilo, asi se cítil „úspěšným služebníkem, prorokem“. Nastala ale situace, která mu zřejmě i připomíná, že ten úspěch byl hlavně Boží dílo. A on se zase vrací do reality, není lepší jeho předkové.

Když člověk prosí člověka: vem mi život, přichází sebezničení. Když prosí Nejvyššího, Bůh posiluje a dává úkol. Úkol člověku pomáhá zbavit se  zaměření pouze na sebe, „zacyklenosti“ do svých starostí.

Eliáš prožívá jakoby vyhoření, „burnout“, Pán Bůh dává odpočinek a stravu. Pořádně si odpočiň, pojez, načerpej, pak uvidíš jiné perspektivy než dosud.

Sestry a bratři,

Poušť, krize, ticho – postní období je šancí. Karanténa koronaviru je šance, příležitost – reflektovat, udělat inventuru ve svém životě.

Během takové celospolečenské karantény pak může vytanout otázka: Ať se daří nebo nedaří, co zůstane? Emeritní Pastor Cieślar se kdysi moudře ptal: „Co zůstane? Kdyby nebylo akcí, aktivit, co zůstane? Kdyby nebylo Biblických hodin, různých křesťanských programů, toho všeho dobrého … Co zůstane?“ To je důležitá otázka: co zůstane? Zamilovanost do Božího Slova, čas na modlitbě, důvěra, hluboký vztah s Bohem? Nebo nervozita, bezradnost, nuda?

Zrovna v takové situaci jsme. Co nám zůstalo?

Zpátky k Eliáši. Ten je nyní v jeskyni. Zažije přírodní jevy s pořádným audiovizualnimi projevy – v tom však Pán Bůh není. Avšak poté promlouvá v tichu, v jemném vánku, přímo do nitra Eliáše, možná i skrze jeho svědomí.

Kolikrát zažijeme duchovní, osobní, profesní výšiny, ale pak příjde propad, krize, frustrace. Jakoby to patřilo k přirozenému běhu věcí. 

Žel náš hrdina, prorok Eliáš v krizi vidí tunelový efektem – vidí jen velký problém a … sebe. Jen já jsem horlil, jen já jsem zůstal, už nikdo není.  Zůstal jsem JÁ, jen JÁ. Hospodin mu ukazuje širší perspektivu. Je vás víc, nezoufej.

Boží pohled je hlubší, širší, než ten náš. Myslíme po Božím způsobu? V širších souvislostech? Celospolečensky? Nebo si žijeme jen svůj život zaměřený na sebe a na mé nejbližší okolí?  Je obsahem mých modliteb jen můj malý dvoreček mého „světa“, nebo mi záleží i na mém městě/vesnici, kraji, zemi ve které žiji, na mých sousedech?

Závěr

Bratři a sestry,

Dnešní neděle, neděle oculi nám může být připomenutím toho, na co/na koho se dívat. Soustřeďme se na Krista, ne na svou zbožnost, na své úspěchy, či neúspěchy. Mesiáš nás provede i krizemi, karanténami, a posílí nás k úkolu, který nám svěřil. Amen

Modlitba

Modleme se: 

Všemohoucí Bože, milosrdný nebeský Otče, děkujeme Ti za Tvé Slovo, za tvé hrdiny víry, za proroka Eliáše. Děkujeme, že ty nás také chceš provést vším, čím budeme muset projít. Prosíme o Tvůj pohled na náš život, na naší situaci. Prosíme, zbav nás zahleděnosti do sebe, a děj nám sílu jít a činit co je Tvá vůle, plnit úkol nám svěřený. Amen

ME

Dne 12.10. se již druhým rokem prostory našeho velkého sálu sloužící k pravidelnému duchovnímu budování, proměnily na místo, kde se budovalo fyzicky! A to z dětmi oblíbených lego kostek.

To, že tuto aktivitu mají děti opravdu rády se potvrdilo i na počtu zúčastněných. Celkem 38 dětí ve věku od 7 do 12 let si během sobotního dne zažilo na vlastní kůži, jak je obtížné tvořit něco nového. Potopa totiž všechno, co bylo, smetla. Ano, hádáte správně. Tento ročník byl zaměřen na postavu z Bible jménem Noe, jenž poslechl Boha a postavil archu, díky které přežila jeho rodina a zvířata velkou vodu. Tento příběh nám barvitě vylíčil Jiří Kaleta. Poté jsme si s dětmi zazpívali pár písní a šlo se na věc. Ale nebylo tak jednoduché! Předtím než se pustíme do stavění potřebujeme přece pracovní povolení. A tak děti museli splnit pár úkolů, aby se osvědčilo, že jsou schopné stavitelství. Poté už se děti mohly s nadšením vrhnout do vytváření nového ostrova. A že byly opravdu šikovné, se můžete přesvědčit v naší fotogalerii:

[gallery_master source_type=“gallery“ id=“34″ layout_type=“masonry_layout“ alignment=“left“ lightbox_type=“foo_box_free_edition“ order_images_by=“sort_asc“ sort_images_by=“sort_order“ gallery_title=“show“ gallery_description=“show“ thumbnail_title=“show“ thumbnail_description=“show“ filters=“disable“ lazy_load=“disable“ search_box=“disable“ order_by=“disable“ columns=“4″ page_navigation=“disable“ animation_effects=“fadeIn“ special_effects=“none“][/gallery_master]

To bylo naším mottem během již tradičního rodinného tábora v Hati.

Přemýšleli jsme o stvoření jako o Božím daru, ke kterému bychom měli přistupovat s velkou pokorou a zodpovědností. Mluvili jsme o člověku, který na Zemi zanechává nejrůznější stopy tím, co dělá, ale také tím s kým mluví, komu nebo čemu věnuje svou pozornost a čas. Zkoumali jsme také, v čem se můžeme inspirovat od zvířat, čím jsou pro nás příkladem, kde o nich můžeme číst v Bibli. Navštívili jsme naučnou stezku s osvěžující studánkou v Dobroslavicích. Vyslechli jsme si povídání našeho hosta Anetky H. z Něbor o životě na Madagaskaru a v okolních zemích. Prožili jsme také příběh misionáře, který miloval ptačí zpěv a nenáviděl sobectví.

Třetí den byl ve znamení vody, která je životodárná, očišťuje a čím dál více si uvědomujeme a reálně zakoušíme její nedostatek. Kristus jako pramen života – to bylo hlavní zvěstí našeho putování za prameny. Zamířili jsme na celodenní výlet na kole do Bělé. Poznali jsme nádherné místo, kde se chovají pstruzi, pokračovali jsme k vyvěrajícímu pramenu, kde jsme se mohli občerstvit čerstvou a chladivou vodou přímo ze skály, ze které vedl pramínek k vodním lázním, kde jsme svlažili naše utrmácené nohy. Pak jsme je promasírovali na chodníku z kamínků a nezapomněli jsme projít křesťanským labyrintem, který nás vítal heslem: „Vydej se na cestu labyrintu, abys potkal Boha ve svém srdci.“

Po zpáteční cestě jsme se zastavili v Píšti, kde mají krásnou venkovní křížovou cestu, kterou jsme si společně prošli a prožili poslední hodiny Pána Ježíše před smrtí a s velkou radostí jsme v závěru mohli zvolat: „Zvítězil, Kristus žije!“

Samozřejmě, že během našeho pobytu nesměly chybět nejrůznější hry, úkoly a soutěže, také jsme se vydali v horkých dnech na nedaleké koupaliště, kde jsme se pořádně vyřádili.
Celý pobyt byl opravdu požehnaný a pestrý, plný legrace, scének a tvoření. Děkujeme všem, kteří se jakkoli zapojili modlitbou či pomocnou rukou.

Darina C.

V pondělí 19.8.2019 byla zahájena renovace fasády budovy našeho sboru. Obnáší nejprve lokální vyspravení odpadávajících částí omítky, a poté následuje penetrace a nátěr. Začalo se přední stranou a částí boční stěny. Celým procesem se zabývá firma pana Šilona. Náklady na tuto „reformaci“ se pohybují kolem 500 tisíc. Jsme moc vděčni za dotace z města, ale také z kraje. Předpokládaná finalizace prací je plánována na cca první polovinu září.

[gallery_master source_type=“gallery“ id=“33″ layout_type=“thumbnail_layout“ alignment=“left“ lightbox_type=“foo_box_free_edition“ order_images_by=“sort_asc“ sort_images_by=“sort_order“ gallery_title=“show“ gallery_description=“show“ thumbnail_title=“show“ thumbnail_description=“show“ filters=“disable“ lazy_load=“disable“ search_box=“disable“ order_by=“disable“ columns=“4″ page_navigation=“disable“ animation_effects=“fadeIn“ special_effects=“none“][/gallery_master]

Karvinské děti nemusely vůbec jezdit až tak daleko, aby mohly první školní den na dotaz paní učitelky prohlásit: „O prázdninách jsem byl pod egyptským sluncem!“

V tomto duchu se totiž nesl druhý ročník příměstského tábora v areálu Loděnic organizovaný členy našeho sboru, především tedy vedoucími nedělní besídky.

Zájem o tábor byl obrovský, naplnila se celá kapacita a to téměř 40 dětí, které se hned první den rozdělily do 5 kmenů Josefových bratrů ze Starého zákona. Izraelské rody společně zažívaly útrapy spojené s otroctvím v Egyptě, ale následně i radost z vysvobození a cestu do Zaslíbené země. I přesto že Bůh kmeny nasycoval manou, byla před nimi stále dlouhá doba putování, a proto začaly reptat. Izraelci si postavili zlaté tele a začali uctívat cizí bohy. Až desatero, se kterým za nimi přišel Mojžíš, je postavilo do latě. Hospodin na ně nezanevřel a postaral se, i když procházeli mezi hady nebo se měli postavit obru Ogovi. Nakonec radostně s Jozuem v čele porazili Jericho a došli do Zaslíbené země.

Věříme, že si děti kromě odměn ze soutěží a svých výrobků z workshopů odnesly i spoustu zážitků a poznání, že se o ně Pán Bůh postará v každé situaci.

Více fotek po kliknutí zde. Přístupy : pondeli – 05082019 , utery – 06082019 , streda – 07082019

30. června 2019 jsme na slavnostní bohoslužbě oslavili 67 let od vzniku našeho farního sboru a 27 let od zrekonstruování přístavby bohoslužebního sálu

… a jak už to na oslavách bývá, bez hostů se to neobešlo :))

Prvním hostem byl ostravský pastor Vilém Szlauer, který nám prozradil, že je mu náš karvinský sbor v mnohém blízký a dokonce i inspirací. Moc mu děkujeme za jeho slova i kázání.

Druhá vzácná návštěva nám k našemu výročí líbezně zazpívala a na to, že letos oslavila své životní jubileum vůbec nevypadá! Karvinská schola si totiž přes svůj věk 50 let zachovává svěžest a krása jejich textů i melodií v nás zanechá ještě dlouhý dozvuk.

A protože bez minulosti by nebyla přítomnost, kterou teď prožíváme, pojďme se nyní s vděčností ohlédnout a zavzpomínat, co jsme mohli díky Pánu společně zažít v nedávných letech:)

Tipne si někdo z jakých let jsou vybrané fotky?

Dne 2.6. nás svou návštěvou potěšila seniorátní farářka Anna Bystrzycka. Povzbudila nás nejen svým kázáním, ale také životním příběhem polského pediatra Janusze Korczaka, kterým se důkladně zabývá.

„Můj život byl těžký, ale zajímavý. Právě o takový jsem v mládí prosil Boha.“ – Janusz Korczak

Janusz Korczak, původem Žid, se narodil a působil po celý svůj život ve Varšavě. Právě zde totiž spolu s Stefanią Wilczyńską založil sirotčinec pro opuštěné židovské děti. Učil sirotky svým právům a hodnotám a vychovával je ke úctě k slabším. Nechtěl aby dělali dobro z donucení, ale dobrovolně z vlastního přesvědčení. Napsal také několik dětských knih, které dodnes vychovávají děti i jejich rodiče.

„Dítě potřebuje někoho neustále“

Když za druhé světové války došlo k likvidaci varšavského ghetta, byl to právě Korczakův sirotčinec, na který spadla jedna z prvních bomb. Transport do Treblinky přišel záhy potom. O posledních třech měsících života Janusze Korczaka si můžete přečíst v deníku, jenž si zde vedl.

Tak to ale vůbec nemuselo být. Jako doktorovi se mu dostalo možnosti opustit ghetto díky falešnému pasu, ten odmítl, protože nechtěl, aby pro jeho bezpečí museli lidé, jež mu chtěli pomoct pryč, obětovat vlastní životy.

Vztah k „jeho“ dětem v tom sehrál taky svou roli. Ti sirotci měli přeci jenom jej, nemohl je zklamat tím, že by je opustil v nejhorších chvílích. Nešel dobrovolně na smrt, jen děti dobrovolně neopustil.

V Polsku se obětí holocaustu stalo 3 miliony Židů. Mezi nimi byli i Janusz Korczak a jeho spolupracovnice Stefania Wilczyńska, lidé kteří své životy vyměnili za lásku k dětem, jež nikdo nemiloval a jejich důvěru, kterou by jinak neměli ke komu složit.

To, co se dělo na Impuls weeku, nezůstalo jen na Impuls weeku, mnoho příběhů má i pokračování… (r.2017)
[gallery_master source_type=“gallery“ id=“25″ layout_type=“thumbnail_layout“ alignment=“center“ lightbox_type=“foo_box_free_edition“ order_images_by=“sort_asc“ sort_images_by=“sort_order“ gallery_title=“hide“ gallery_description=“hide“ thumbnail_title=“hide“ thumbnail_description=“hide“ filters=“disable“ lazy_load=“disable“ search_box=“disable“ order_by=“disable“ columns=“4″ page_navigation=“disable“ animation_effects=“fadeIn“ special_effects=“none“][/gallery_master]

Ráda bych vás všechny pozdravila právě citací z mého článku, na který jste mohli narazit před rokem na těchto webových stránkách nebo v našem sborovém časopise Fara&my. V tomto článku jsem mýma očima popisovala misijní týden v Karviné, který společně organizovali mladí z místního sboru a okolních měst s našimi Američankami a misionáři z Norska. A nejinak tomu bylo i tento rok. A za to patří chvála našemu Pánu.

Na začátek krátké objasnění, jaké má Impuls week cíle. A kdo by to lépe shrnul než lidé, kteří za celým projektem stojí (impulsweb.cz):
“ Hlavní cíl – Aby lidé slyšeli o Ježíši a měli s Ním zkušenost
Další cíle – lidé z místního společenství navážou  kontakty s novými lidmi
– všichni účastníci jsou motivováni a trénováni k misii a evangelizaci.“

Příběhy přesahující až do dnes
Když jsem si před pár dny nostalgicky četla článek, jehož úryvek vidíte už v úvodu, potvrdilo se mi, opravdu, Bůh je dobrý! A když mi došlo, že ty příběhy, které jsem tehdy měla na mysli, jsou stále aktuální, bylo to pro mě opravdu dojemné…
Ale zásluhy nepatří ani jednomu člověku z našeho týmu, ale našemu Bohu, který náš českonorskoamerický misijní tým neuvěřitelně sjednotil. A působil mezi námi. Kdybychom to nechávali jen na našich silách, daleko bychom nedošli, ale Bůh si nás všechny (i tebe!) tak zamiloval, že nás nikdy nenechal (a nenechá!) samotné. Jen díky Němu jsme mohli oslovit tolik mladých a zanechat v nich nějaký impuls. V některých tak velký, že se rozhodli přijmout Krista do svého srdce. Pokusím se tedy vypíchnout dva příběhy, které se mě osobně hluboce dotkly.

[gallery_master source_type=“gallery“ id=“26″ layout_type=“thumbnail_layout“ alignment=“center“ lightbox_type=“foo_box_free_edition“ order_images_by=“sort_asc“ sort_images_by=“sort_order“ gallery_title=“hide“ gallery_description=“hide“ thumbnail_title=“hide“ thumbnail_description=“hide“ filters=“disable“ lazy_load=“disable“ search_box=“disable“ order_by=“disable“ columns=“4″ page_navigation=“disable“ animation_effects=“fadeIn“ special_effects=“none“][/gallery_master]

Dítě Impuls weeku aneb příběh s pokračováním
Vraťme se v čase o rok zpátky. Je ráno, středa na Impuls weeku 2017, a náš lehce zklamaný tým právě hraje volejbal na Lodičkách, nikdo pozvaný totiž nepřišel, nikde ani noha. Nebo snad? Náhodou ale na Loďky právě v tu dobu přicházejí dvě holky a já je zase samozřejmě úplnou „náhodou“ obě znám. Tak proč je nepozvat? Chvilka otálení a už jsem u nich. A kdyby ne já, tak by je určitě pozval někdo jiný. Já jsem ale opravdu vděčná, že jsem se k tomu odhodlala, protože, buďme k sobě upřímní, já tam vlastně ani to ráno jít hrát volejbal nechtěla a rovněž  přiznávám, že jsem střádala perfektní plán, jak se mu vyhnout. Jsem totiž na sporty trochu kopyto. Naštěstí, Bůh si používá i taková kopyta! :)) Ale zpátky k těm holkám! Ony totiž pozvání přijaly a večer přišly na program a já mohla být u toho, když jim jeden z Norů, Asbjørn, vykládal evangelium. Na to nikdy nezapomenu. Jednu z nich obzvlášť zaujal, pozorně naslouchala, aby ji snad jediné slovíčko neuteklo a když pak dostala malý Nový zákon a přišla domů, první věc, kterou udělala, byla, ne jako obvykle zapnout mobil a kouknout se, co nového ve světě, ale že otevřela tu malou knížečku a jedním dechem přečetla několik kapitol Marka. Pak se vracela až do konce Impuls weeku 2017 na různý program a poté i na setkání našeho Mladoru a akčně se zapojovala. Během toho roku se proměnila. Nepřestává studovat Bibli a aktivně se zapojovat do dění dorostu. Tento rok byla už i ona součástí našeho misijního týmu a mohla se svým svědectvím dotýkat nově příchozích, kterým byla před rokem i ona samotná.

Ve čtvrtek na Impulsu 2018 se radovalo nebe
Dvě dívenky, které se k nám od minulého Impuls weeku občas vracely, se v ten den rozhodly, že už nechtějí žít, tak jak doposud a v našem bohoslužebním sále se s Natali modlily a přijaly Krista. To bylo opravdu emotivní. Další den jsem měla možnost s nimi mluvit a jejich slova byla tak povzbudivá: „Ještě ten večer jsme se spolu modlily cestou domů! A ráno jsem se modlila taky! To modlení mě fakt baví… Cítím se jako bych žila druhý život. “ A taky : „Když jsem se po tom ráno probudila měla jsem chuť do života jako jindy před tím!“  Následně akčně přijížděly skoro každý den na XcamP do Smilovic a my je tak mohli vidět, jak opravdově prožívají chvály Bohu.
Prosím, modleme se za tyto holky, aby i jejich příběh měl pokračování ( i dalších oslovených touto akcí), aby v nich Boží Duch působil i nadále a také o jejich rodiče, nemají to s vírou zrovna lehké, když pocházejí z nevěřícího prostředí…

Víra a praxe
Co se týče mě samotné, nedokážu najít ve svém životě týden, za který bych byla Bohu vděčnější. Naprosto mi totiž změnil život. Před tím než začal Impuls week 2017, jsem se k Bohu modlila, abych se tam nevěnovala příliš sobě a mé starosti hodila za hlavu a místo toho tu byla pro druhé. A to jsem netušila, že to JE ONO. Po tom, co jsem za ten týden prožila mi bylo jasné, že to byl ten nejlepší týden mého života. A bylo to právě díky tomu, že jsem nebyla zahleděná sama do sebe. A i když s tím stále dost často bojuji, právě díky tomu týdnu mi došlo, že…

On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých.
(2 Korintským 5:15 B21)

… a taky jsem to mohla uvést do praxe.

Když se tedy na závěr vrátím k třem výše sepsaným cílům iniciátorů Impuls weeku… Raz, dva, tři… mohu jen s klidným svědomím dodat: Splněno. Pán Bůh si opravdu tuto akci použil ke svému oslavení a my se tak mohli stát očitými svědky Jeho zázraků. A právě ta nejdůležitější věc, kterou bychom všichni v našich životech udělat je odevzdat vše Kristu. Všechno, co bylo, je a bude. Protože taky bych se stejně klidným svědomím mohla říci, že kdyby tuhle akci drželi horečně ve svých rukou lidé, dopadla by asi (určitě) dost katastroficky. A hlavně by vůbec nesplnila účel. Nechme tedy Boha vládnout v našich životech a nikdy nebudeme litovat. Ať v Kristu může náš život splnit svůj účel.

M.P.

]]> https://sceavkarvina.cz/spotkanie-autorskie-z-lidia-czyz/ Sat, 19 May 2018 06:56:57 +0000 http://sceavkarvina.cz/?p=592

26 kwietnia 2018 r. w Kościele Ewangelickim w Karwinie odbyło się spotkanie autorskie z Lidią Czyż. Najpierw Lidzia opowiedziała nam o swoich książkach, później był czas na autografy i rozmowy indywidualne przy kawie i słodkościach. Zachęcamy do czytania książek autorki

                            ]]>