Dne 2.6. nás svou návštěvou potěšila seniorátní farářka Anna Bystrzycka. Povzbudila nás nejen svým kázáním, ale také životním příběhem polského pediatra Janusze Korczaka, kterým se důkladně zabývá.

„Můj život byl těžký, ale zajímavý. Právě o takový jsem v mládí prosil Boha.“ – Janusz Korczak

Janusz Korczak, původem Žid, se narodil a působil po celý svůj život ve Varšavě. Právě zde totiž spolu s Stefanią Wilczyńską založil sirotčinec pro opuštěné židovské děti. Učil sirotky svým právům a hodnotám a vychovával je ke úctě k slabším. Nechtěl aby dělali dobro z donucení, ale dobrovolně z vlastního přesvědčení. Napsal také několik dětských knih, které dodnes vychovávají děti i jejich rodiče.

„Dítě potřebuje někoho neustále“

Když za druhé světové války došlo k likvidaci varšavského ghetta, byl to právě Korczakův sirotčinec, na který spadla jedna z prvních bomb. Transport do Treblinky přišel záhy potom. O posledních třech měsících života Janusze Korczaka si můžete přečíst v deníku, jenž si zde vedl.

Tak to ale vůbec nemuselo být. Jako doktorovi se mu dostalo možnosti opustit ghetto díky falešnému pasu, ten odmítl, protože nechtěl, aby pro jeho bezpečí museli lidé, jež mu chtěli pomoct pryč, obětovat vlastní životy.

Vztah k „jeho“ dětem v tom sehrál taky svou roli. Ti sirotci měli přeci jenom jej, nemohl je zklamat tím, že by je opustil v nejhorších chvílích. Nešel dobrovolně na smrt, jen děti dobrovolně neopustil.

V Polsku se obětí holocaustu stalo 3 miliony Židů. Mezi nimi byli i Janusz Korczak a jeho spolupracovnice Stefania Wilczyńska, lidé kteří své životy vyměnili za lásku k dětem, jež nikdo nemiloval a jejich důvěru, kterou by jinak neměli ke komu složit.